Mark Muczka: Jak se umění stává obchodem a jak se „Art Marketing“ stává špičkou v marketingu - ČÁST 1

Před více než dvaceti lety jsme se společně s mým bratrem – umělcem Joe Muczka jr. rozhodli dobýt celosvětovou scénu umění.

Jako mladí muži plní síly, dynamiky a kreativity jsme byli přesvědčeni, že jsme nezastavitelní. I po více než dvaceti letech podnikání naše nadšení nepolevilo. Než se pustím do podrobnějšího vysvětlení Art Marketingu, který je základem našeho úspěchu, chtěl bych vám popsat náš vzájemný bratrsko–obchodní vztah. Je to vzrušující a zábavný příběh, který může napsat jen sám život.


Joe a já

Narodili jsme se v bývalém Československu. Když bylo mému bratrovi 17 a mě 15 let, odešli jsme s našimi rodiči do Německa. Přicházejíc z komunistické země, jsme byli ohromení bohatou zemí a jejími neomezenými možnostmi. Bylo to fascinující a zároveň znepokojující, protože jsme udělali krok do neznáma. Připadali jsme si trochu jako Kolumbus při objevení Ameriky. Neznámé může být velmi atraktivní, ale pro většinu z nás to spíše znamená obavy a diskomfort.

V té době toto neznámo mého bratra velmi přitahovalo a chtěl rychle prozkoumat „nový svět“. Byl vystudovaný kuchař, ale domníval se, že by bylo těžké uživit se prací v oboru. Narazil na někoho, kdo se zabýval finančnictvím, zúčastnil se nejrůznějších seminářů a rychle uvěřil, že bohatství a prosperita na něj čekají tady. Po nějaké době mu však společnost pro kterou pracoval, jeho nevědomost a neznalost oboru přinesly doslova finanční bankrot. Po čtyřech letech neúspěchu ve finančním světě skončil rovnou na ulici. Zklamaný tím vším a možná i ze strachu o budoucnost se však nevzdal a začal ihned hledat způsob, jak se z toho dostat. Hlavou mu začalo probíhat spousta otázek. Co mohu dělat? Co chci? Co nechci, aby se opakovalo? Co mě baví? A samozřejmě, jak to ideálně všechno spojit, abych si vydělal peníze. Skrze to všechno se opět dostal k myšlence malování. Už v 7 letech se malování stalo jeho vášní a zálibou. V osmnácti letech vytvořil sérii 30 stylistických obrazů. A nyní ve svých 24 letech, po svém prvním velkém bankrotu zjistil, že malování mu vždy přinášelo radost a zábavu. Rozhodl se konečně proměnit svou zálibu v obživu a v euforii z tohoto razantního rozhodnutí padlo jasné stanovisko: „Stanu se světově známým umělcem!“

Moje první dojmy, které jsem v Německu shromáždil já, byly i pro mne poučné a informativní. Jako 15letý chlapec jsem měl náročný start. Začínající puberta, vytržení ze známého prostředí… a najednou jsem se musel zorientovat v úplně novém a cizím. Do toho všeho dostali moji rodiče skvělý nápad: abych se rychleji naučili německý jazyk, bylo by nejlepší jít do internátní školy. Úsměvné bylo, že když jsem tam nastoupil, zjistil jsem, že kromě učitelů zde nikdo jiný německy nehovořil. Moji spolužáci byli Rusové, Poláci, Maďaři a mnoho dalších národností. Jak jsem se za takových podmínek měl naučit co nejrychleji německy? Nenechal jsem se však odradit, už od dětství mezi mé silné stránky patřila disciplína, soustředění a optimismus, a tak jsem sebral veškeré své odhodlání a rozhodl jsem se, že se německy prostě naučím.

Půjčil jsem si ve škole první knihu a navzdory mým velkým jazykovým nedostatkům jsem ji celou přečetl. Bylo velmi těžké číst knihu, když jedinou věc, kterou jsem rozuměl bylo "dobrý den" a "neshledanou". Přesto jsem se nevzdal a začal číst další knihu. Takto jsem to praktikoval, dokud jsem nedokázal úplně porozumět všemu, co bylo v knihách napsáno. Trvalo to přibližně půl roku, než jsem byl schopen plynule mluvit německy a asi o rok později jsem opustil internátní školu. Pak už to šlo rychle. Musel jsem absolvovat poslední stupeň základní školy, pak jsem nastoupil na odborné učiliště s nástavbou a najednou ze mě byl obchodník v průmyslu.

Jsem vděčný svému bývalému učiteli ze střední školy, že jsem tu školu absolvoval a ukončil učňovskou přípravu jako obchodník v průmyslu. Hodně mě povzbuzoval a ukázal mi moje možnosti. I když jsem netušil, co to obnáší být takovým obchodníkem, věřil jsem mu, že to se mnou myslí dobře. Dnes jsem rád, že jsem školu dokončil, přestože jsem již během studia zjistil, že se této profesi nechci dále věnovat. Postupem času mi bylo stále jasnější, že chci od života a od sebe více. V rámci školy jsem pracoval jako učeň v jedné společnosti a mimo to jsem začal obchodovat s automobily. Během mého působení jsem vymyslel různé kreativní a obchodní nápady. Podvědomě jsem cítil, že chci poznat svět, že se chci rozvíjet a že se chci stát podnikatelem. Management společnosti moje touhy zaregistroval také. Nebylo to těžké, jelikož jsem měl jako učeň nejvyšší telefonní účet v celé firmě. Položili mi tedy velmi důležitou otázku: "Chcete po ukončení studia s námi nadále spolupracovat nebo chcete jít svou vlastní cestou?" Wow! To se mnou úplně seklo. MOJE VLASTNÍ CESTA! Vážení čtenáři, také byste měli v klidu popřemýšlet nad vaší vlastní cestou. Být zaměstnancem nebo podnikatelem? Obě cesty jsou v pořádku. Záleží pouze na tom, která cesta je pro vás ta pravá. Naslouchejte vašemu vnitřnímu hlasu a ne tomu, co od vás očekává okolí.

Ihned poté, co jsem dokončil své vzdělání jsem nastoupil do civilní služby, kde jsem byl také velmi aktivní, co se týče byznysu. Během civilní služby jsem založil 200 distribučních partnerů pro mezinárodní společnost – ne v Německu, ale v zahraničí. Tato společnost se ale později stáhla z Evropy a první velká porážka byla tu. Mé vnitřní zklamání bylo obrovské. Tolik energie, času a peněz jsem do toho investoval a najednou je to všechno pryč. Znovu jsem si tedy musel položit otázku. Co chci? Chvíli trvalo, než se zklamání zcela vytratilo, ale pak jsem měl najednou jasno. Na své VLASTNÍ CESTĚ musíte překonávat překážky které vedou k růstu, rozvoji a zlepšování. Pád je bolestivý, ale zůstat ležet je smrtící. Jedním z univerzálních zákonů úspěchu je vstát pokaždé, když spadnete.


Vstup do světa umění

Po velkém rozhodnutí stát se známým umělcem, začal můj bratr dělat první kroky ke stanovenému cíli. V hlavě mu však běžel sled spousty myšlenek. Kde bych měl mít ateliér? Kde budu prodávat svá díla? A ta nejdůležitější: z čeho si nakoupím umělecké vybavení… A když už jste v koncích, na chvíli všechno odložte a zajděte si pokecat do hospůdky. Na místo, kde se takové bezvýchodné situace vždycky proberou ze všech stran. V životě má všechno svůj smysl, ale ne vždy je to jasné hned. I návštěva mého bratra v hospodě pro něj měla velký význam – naučil se tam hrát šipky. Dokonce tak dobře, že se po čase zúčastnil velkého turnaje, kde hlavní výhra byla 800 Marek. Byla to vzrušující akce a jemu se podařilo porazit více než 300 účastníků!

Za vyhrané peníze nakoupil barvy, štětce a plátna, získal povolení prodávat na pěší zóně ve Stuttgartu a s obrovským nadšením začal tvořit. Po několika měsících na pěší zóně se mu začalo dařit a tehdy jsem se dostal do hry i já. Zavolal mi s nabídkou, že by bylo zajímavé, kdybych se k němu připojil. Přesně si dodnes pamatuji, jak řekl: „Uděláme velký byznys! Já budu malovat a ty budeš dělat marketing.“

Měli byste vidět můj výraz. Na ulici? V pěší zóně? Velký byznys? V naší rodině se maluje již 200 let, ale nikdo z mých předků se nikdy neproslavil nebo se tím neživil. Byli to jen amatérští malíři. Kromě toho jsem ani nevěděl, jak obchodovat s uměním a jak správně marketing dělat.

A teď můj bratr, který se náhle stal úspěšným pouličním umělcem, chce dělat velký byznys! Jediné, co jsem v té době věděl o umění bylo to, že je označováno jako „nevýnosné“. A tak jsem to odmítl. Můj bratr se však nevzdal a rozhodl se na mě jít tzv. od lesa. Aniž bych o tom věděl, začal za zadní stranu každého ze svých prodaných obrazů psát moje telefonní číslo. Mimochodem, to číslo mám dodnes: 0172 73 27 27 3. Jednoho dne mi opravdu začali volat zákazníci, že chtějí koupit další obrazy, přesvědčení o tom, že vím, o co jde. A tak si bratr získal mou pozornost. Moje zvědavost vzrostla, protože to vypadalo, že byznys s uměním na tom není tak špatně, jak jsem si myslel. Z toho plyne malé doporučení i pro vás: zajímejte se o své okolí, vyplatí se to. Tady začal náš společný bratrsko-obchodní vztah, který trvá již více než 20 let. Tak jsem neplánovaně skončil na ulici. Na ulici s uměním.

Od našich začátků se mnoho změnilo, jak v našem myšlení, tak i v jednání. Získané poznatky jsou pro nás velmi cenné a možná se z nich poučíte i vy. Naučili jsme se pracovat systematičtěji, strategičtěji a vyrovnaněji. Během spolupráce s bratrem jsem v sobě objevil něco, co mě extrémně nakoplo a dodnes mě to motivuje. Když jsem četl o známých umělcích, narazil jsem na příběh van Gogha a zjistil jsem, že mě také dostihl tzv. van Goghův syndrom. A co to vlastně je? Vincent van Gogh byl výjimečný malíř a génius, který po dobu svého života nebyl vůbec úspěšný. Nedostalo se mu uznání, po kterém toužil což nakonec vedlo k jeho duševním problémům, dokud si ve věku 37 let nevzal život. Zemřel chudý a neznámý. To je bohužel realita v současném uměleckém světě. 99 % všech umělců umírá chudých a nikdo o nich už nikdy neuslyší. V té době jsem se zařekl, že tohle se mě a mému bratrovi nestane. Proto jsem v průběhu let rozvinul neobyčejný, inovativní a nekonvenční marketing. Jak můžete vidět, s chválou nešetřím :-)

Naše umění se stalo mezinárodním obchodem a náš Art Marketing se stal špičkou/zlatým hřebem v marketingu. V následujícím článku budu popisovat především umění jako byznys neboli jak chápeme podnikání v umění a také proč Art Marketing otevírá neomezené možnosti.

Oheň a entusiasmus, se kterým jsme začínali, máme stále a doufám, že při čtení našeho příběhu přenesu kousek toho i na vás. Tímto bych vás rád vzal na vzrušující cestu plnou kreativity a jedinečnosti.


Udělejte si radost a přihlaste se k odběru zajímavých informací o našich produktech.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace